O knize: 2024 / Kontradmirál Alexander Dmitrievich Bubnov věnoval knihu svých pamětí událostem první světové války. Od začátku války byl na velitelství nejvyššího vrchního velitele a sloužil zde až do říjnových událostí roku 1917. V červenci 1916 získal Bubnov hodnost kapitána 1. hodnost „za vynikající službu“. Kontradmirálem se stal o rok později, v červenci 1917, již za prozatímní vlády. Admirál rozděluje svou službu na velitelství do tří období - za velkovévody Nikolaje Nikolajeviče, který vedl ruskou armádu do srpna 1915, za císaře Mikuláše II., který převzal povinnosti nejvyššího vrchního velitele, a pod moc prozatímního Vláda, ve které se vystřídala během několika měsíců po únoru 1917 řada vrchních velitelů. PEKLO. Bubnov rozebírá průběh vojenských operací v tomto období a činí řadu zajímavých, i když ne nezpochybnitelných závěrů. Jako člověk osobně zapojený do mnoha událostí si je dobře vědom skutečností, které zůstaly cizincům neznámé. Například epos s přípravou operace Bospor, která se bohužel neuskutečnila, je mu v malých detailech povědomý, protože se na vývoji těchto plánů na velitelství podílel. V roce 1918 se mu podařilo dostat do Oděsy a připojit se k Bílému hnutí. Admirál Kolčak, který Bubnova dobře znal, ho zařadil do delegace, která měla zastupovat zájmy Ruska na mírové konferenci ve Versailles po skončení první světové války. Bílá ruská delegace ale na konferenci nebyla vpuštěna – pro spojence se Rusko stalo hranou kartou. Po návratu do Ruska, A.D. Bubnov byl jmenován v roce 1919 do funkce náčelníka štábu velitele Černomořské flotily admirála A.V. Nenyuková. A v roce 1920 odešel s rodinou do exilu, aby se už nikdy nevrátil k ruským břehům.…